Překvapení na D1

Dnes bylo na D1 několik dopravních nehod a tenhle příběh je tak absurdní, že bych to sám nevymyslel. Takže od začátku:

Večer kolem sedmé jsem si vyzvedl auto u mamky, která ho měla poslední dva týdny půjčené. Když mi předává klíčky, říká: “Jo a nabrali jsme benzin, teda naftu, já jak jsem zvyklá, víš co…”
Jo, vím co. Zelené Berlingo na naftu jsem zdědil po tátovi dva roky nazpět a mám ho fakt rád, ale sám taky říkám že “potřebuju nabrat benzin” (a pak naberu naftu). Asi síla zvyku.

Každopádně. Když startuju, chytne hned, ale má trochu zvláštní zvuk. Jakoby moc paliva ve směsi. Nebo možná chytly jen tři válce? Není nejmladší, říkám si. Ale zas má ani ne půl roku starou technickou… Pro jistotu vypnu motor a startuju znovu. A zas ten divnej zvuk. Vypnu motor podruhé, otevřu kapotu a sleduju, co se děje. Startuju a napotřetí se neděje nic. Běží krásně. Asi mu jen byla zima, říkám si. Zavírám kapotu a jedu.

O dva bloky dál, ještě stále v Dejvicích, zastavím na parkovišti, nechám běžet motor a jdu ho kontrolovat znovu. Pro jistotu. Zní hezky, všechno v pohodě. Ale stejně si říkám, jestli radši nezůstat v Praze a nenechat na to někoho kouknout… Ale přes víkend? A kolik vlastně stojí mechanik v Praze? Nepošle mě s dvacetiletým Berlingem rovnou do háje?

Na druhou stranu, zůstat trčet v pátek v noci někde na D1 taky nezní jako dobrý nápad… Ale co. Kontroloval jsem ho dvakrát, zní v pohodě, asi to fakt byla jen náhoda. Berlingo, jedem.

O hodinu později stojím na dálnici v koloně. Popojíždíme po pěti metrech už 30 minut a přestává mě to bavit. Než stát v zácpě, radši zastavím na benzince, protáhnu se a mrknu na mapu, jak to vypadá. Tak jsem na 42. kilometru zastavil na Shellce a dobře jsem udělal. Sotva jsem zaparkoval, řada aut na dálnici se zastavila úplně.

Na netu říkají, že se pár kilometrů před námi převrhl kamion se dřevem a zastavil všechny pruhy. To musela být podívaná napadne mě. Mikádo na dálnici. Google říká + 300 minut. Ha. Klika že nemusím tvrdnout ve frontě, ale můžu v klidu odpočívat na parkovišti a koukat na nebožáky zaseklé v autech z první řady.

Vydrželo mi to tak 3 minuty, pak jsem si pustil film. Koukám tak napůl a říkám si: Dobře’s to vymyslel Jindro.

Kolem desáté v noci mě to přestává bavit, ale dálnice pořád stojí. Vedle sama v autě si platinová blondýnka upravuje řasenku. Proboha proč? Sorry, utekly mi myšlenky…

O půl hodinky později se auta začínají hýbat. Konečně. Chce se mi spát a zároveň je mi zima. Na chalupu je to už jen 30 kilometrů a Google už říká, že tam budu “jen” za 55 minut. To beru. Aspoň si v jedoucím autě pustím zas topení…

Startuju. Respektive otočím klíčem v zapalování a startér se točí. Solidně silně, nedávno jsem měnil baterku. Ale auto nestartuje. Ani napotřetí. Ani napodesátý.

Fuck.

Je pátek jedenáct v noci na 42 kilometru na D1. Venku začíná pršet.

Hrozně moc se mi to nechce řešit. Za poslední týden jsem fakt unavenej a teď ještě tohle. A už v Praze jsem tušil nějakou neplechu. Že já nezůstal doma…

Během pár vteřin naštěstí nabíhá problem solving mód mého mozku. Nemůže si pomoct, dělá to vždycky. I když to nejsou moje problémy a fakt bych do toho neměl kecat, ale to tady neplatí. Tuhle situaci si musím vyžrat sám.

Ok, dám tomu 30 minut a pokud se mi to do té doby nepodaří vyřešit na místě, volám o pomoc.

Znovu koukám na motor. Nic. Pak googluju “proč mi nestartuje Berlingo?" a překvapivě nalézám odpověď. Buď je vybitá baterka (není), nebo se občas stává, že blbne palivové čerpadlo. A to se prý dá oblafnput tím, že člověk vymění jeho pojistku, pokud je špatná.

Ok. Otevírám rozvody a vytahuju desku s pojistkama. Googluju která z těch dvaceti je k čerpadlu. Bez úspěchu. Kašlu na to, spálenou pojistku přece pozná i malý dítě. Ale deska je zaseklá, nechce se jí. Riskoval bych poškození jinech křehkejch věcí kolem, tak rezignuju na vytažení a strkám hlavu s baterkou v puse pod palubní desku.

Nic. Všechny pojistky jsou zdravý.

Ok, plán B. Volám bráchovi (v 11:08), jestli nezná řešení. S Berlingem taky jezdil a mohlo se mu to stát. Původně jsem nechtěl riskovat, že mu vzbudím dítě, ale není zbytí.

Brácha to bere hned, ale řešení nemá. Taky nabízí, že když to budu potřebovat, sjede mě tam vyzvednout. To se cení - kolik lidí vám nabídne, že pro vás v pátek v noci zajedu na D1? Díky brácho 👍

Odmítám s tím, že tomu dám ještě 30 minut na řešení na místě a pak se případně ozvu.

Plán C. Jdu z auta ven a hledám kompetentně vypadajícího kamioňáka. Ti umí opravit auto, že jo? A pár kamionů tu stojí. Ale teď vidím, že mají rumunské značky. Damn. Takový hezký plán to byl. No nic.

Plán D. Na parkoviště přijíždí policejní auto. Jdu čelem rovnou k němu a zastavuju ho takovým tím pohybem dlaní dolů, jako zastavují auta policajti. Zažívám zvláštní pocit moci. Ale slovo “pomáhat” je v “pomáhat a chránit” první z nějakého důvodu, ne? Takže si člověk může zastavit policii, když potřebuje pomoc?

V tu chvíli to beru jako “good enough” argument a dál morální právo na asistenci bezpečnostní složky státu neřeším. Strážník stahuje okénko. “Dobrý večer” culim se. “Vyznáte se v autech?" povídám. “V jednom jsem tu zkejsnul a teď nemůžu nastartovat.”

“No poznám jestli je modrý nebo bílý” směje se policista za volantem. “Tak to moje je zelený" já na to “a jsem teď trochu v koncích.”

Rychle jim popíšu problém a oni vyhodnotí, že na místě se s tím asi nedá nic dělat. Nabízí mi číslo na odtahovku z vedlejší vesnice, ale doporučují mi zavolat na moji pojišťovnu, která bude mít tísňovou linku na zadní straně zelené karty. Ptám se jestli je ok to případně nechat na místě a vyzvednout po víkendu. Berou si na mě telefon, kdyby něco, a jsou s tím v pohodě.

Ok, plán E, volám na číslo ze zelené karty.

Za 20 minut doráží na místo pán z odtahovky. Tlačíme Berlingo z řady doprostřed parkoviště a o 3 minuty později ho má naložené. Zírám jaký je profík a dělám rychlou fotku.

O dalších 20 minut později jsme v Blažejovicích a vykládáme Berlingo u souseda, který má autodílnu. Dali jsme ho před plot, abychom nikoho nevzbudili. Ráno mu to budu muset nějak vysvětlit.

Když nastupuju do auta na valníku, abych odmanévroval couvání po lyžinách na zem (bez zapnutého motoru a posilovače řízení je to docela fuška), pán z odtahovky povídá: “Schválně zkuste to nastartovat.” Kroutím hlavou a říkám “Zkoušel jsem to půl hodiny na tom parkovišti a pak ještě když jste přijel přeci.” “Ne schválně, zkuste to. Někdy se to stane, že auta pak naskočí.” “Jakej by pro to asi měly důvod?” říkám si v duchu. Otočím klíčkem a Berlingo nastartuje na první dobrou.

—

Odnáším si z toho příběhu pár věcí.

Mám fajn bráchu.

Máme fajn policii.

Náš (západní, český) svět funguje daleko líp, než si možná myslíme. Že dostanu odtahovku za 20 minut uprostřed noci, která mě i s autem hodí kam si řeknu a do 50 km to je zdarma v ceně pojištění jsem fakt nečekal.

Dál si odnáším že “Shit happens.”

A “Nothing is over until you stop trying.”

Krásný den!

🌷